cestopisy
Nově jsem si založil blog, který najdete na adrese kasparec.bloguje.cz. Tam budu pokračovat se svými zážitky z cest.
blog
Austrálie-. část třetí
1.7.2010 13:30:54
První noc v parku Kakadu přečkáváme v Jabiru. Děti uklízejí, zatímco já vařím a po modlitbě se všichni tři natahujeme na společné lůžko v našem minibuse. Jeannine usíná během několika vteřin a celou noc mluví ze spaní. I Christian spokojeně pochrupkává, jen já přemítám neposlušně rozuteklé myšlenky a závidím jim jejich bezstarostný spánek, který mi už tak dlouho uniká...
Donnez-moi, mon Dieu, ce qui vous reste. Dejte mi, můj Bože, co vám zůstalo.
30.6.2010 10:49:18
Při šmejdění v mých strarých složkách, které mi leží na hromadě v komoře, jsem narazil na lesklý papír formátu A4, s černobílou fotkou muže s kepi a batohem, přitisknutého na skalní převis, tváří ke stěně, jako kdyby jí naslouchal, nebo proléval tiché slzy na rameno starého přítele. Pěkným kličkovým písmem je na fotku natištěná báseň ve francoužštině, o kterou bych se s vámi, v podobě mého volného překladu, rád podělil. Pod básní nad mým jménem a číslem malým písmem v pravém rohu napsáno- modlit
Indický černý pasažér
4.2.2010 06:54:48
Jsem namáčknutý v rohu lavečky "general class" (nejnižší vlaková třída) zpožděného AP expresu z New Delhi přes Agra (doufám) až do...nevím až kam a ani mě to moc netrápí. Nikdo kolem nemluví anglicky, o ověření znalosti češtiny či jiných jazyků se kupodivu ani nepokouším. Vzpomínka na tlačenici při nástupu do vlaku, která spíš připomínala bitku a následující šarvátka o místa, je ještě čerstvá.
Austrálie - část druhá
11.1.2010 08:33:57
Podnikám moji první velkou cestu vlakem po Australském kontinentu a navštěvuji Moni v jejím domě v Sydney. Vrháme se na sebe jako dva drogově závislí na prvotřídní zboží z orientu. Uběhne několik týdnů, než se s Moni opět shledám. Stane se tak na konci mé první okružní cesty po střední, severní a východní Austrálii a oba cítíme, že tohle shledání je naše sbohem.
Dojmy z Mumbaje
8.1.2010 16:15:18
Chci napsat moje dojmy z druhé návštěvy Mumbaje, dokud jsou ještě čerstvé. Tyhle řádky píši v nádražní putyce na Bandra Termninus, uprostřed `džungle`, podle slov řidiče moto-rikši. Pravdivost jeho slov jsem brzy zakusil na vlastní oči, ale rád bych začal dnešní vyprávění včerejším příjezdem do nejlidnatějšího města subkontinentu.
Austrálie - první část
9.12.2009 10:52:48
``Land of Oz, land which made me feel like a little man.`` Angličtina je kolikrát natolik výstižnější ve své kouzelné jednoduchosti, že jsem se rozhodl přeložit jméno blogu doslova z věty, která tak dokonale zachycuje pocit, který ve mě vzbudila tato rudá země s nekonečnými horizonty, kde suchý vítr zvedá prach vyprahlého outbacku, jehož rozlehlost a nemilosrdnost si jen těžko dokážeme představit, zatímco brázdíme prstem po mapě West coast k East coast, Jižní Austrálii k Northern Territory.
Kolumbie
27.8.2009 12:39:08
Po mém třídením maratonu v autobuse z brazilské Amazonie přes Venezuelu až po Barranquillu v Kolumbii jsem si dovolil zaplatit individuální pokoj s klimatizací v solidním hotelu v centru. Recepční mě studovala tázávým pohledem a nastraženým nosánkem, tak jsem se omluvil, že zrovna nevoním a nevypadám nejlíp, ale po třech dnech a třech nocích v prachu a vedru předpotopní sedačky se nedá vystoupit jako z kosmetického salónu. Chvíli to vstřebávala, ale nakonec jsem z ní dokonce dostal slevu. Sprcha
3000 km napříč Novým Zélandem - jižní ostrov
26.5.2009 17:52:10
Teplé světla benzinové pumpy ve tmě zahaleném Pictonu. Město má tuhle noc zvláštně morbidní atmosféru. Tankuju a v roušce noci nabiram smer Abel Tasman national park. Je mi jasne, ze kvuli tme propasnu nadherne scenerie Richmond range, ale cas tlaci a za 11 dní se zkratka neda na Zelandu videt vse. Prespavam ve fantastickem backpackeru pobliz Havelocku: pokoj jen pro me za 18 dolacu a sprchy zdarma (casto byvaji na mince) a rano se mi jeste dari ulovit dve kavy v kuchyni zdarma, za pokec se symp
3000 km napříč Novým Zélandem - severní ostrov
22.5.2009 07:46:37
Po čtrnáctihodinovém letu ze Santiago de Chile se naše letadlo dotklo přistávací plochy v Aucklandu, největší novozelandske metropole na severním ostrově. Přechodem časové linie jsem ztratil celý den. Vylétal jsem z Chile 20.března večer a přistál jsem na NZ 22.března brzo ráno. Vzhledem k tomu, že můj pobyt na NZ jsem byl nucen zredukovat o celý týden, kvuli zdržení v Jižní Americe, nebyl jsem z časového posunu zrovna nadšen.
One day my soul just opened up; Jednoho dne se moje duše otevřela
22.4.2009 12:44:22
Chtel jsem se s vami podelit o uvodni basen stejnojmenne knihy Iyanla Vanzant, ktera se me hluboce dotkla a pokazde kdyz ji ctu, zenou se mi slzy do oci. Proc? Nevim a ani to nechci analyzovat. Me staci, ze je to krasny pocit. Za originalni anglickou verzi bude nasledovat muj volny preklad.
Plonková vděčnost v Austrálii
16.4.2009 12:54:49
Předevčírem mi bylo třicet, ale větší událost se stala včera. Musím se přiznat, že od mého příletu do Austrálie 10. dubna jsem pomalu sklouzával do stavu ne příliš vzdáleného beznaději a rezignaci. První překvapení mi připravil výpis z účtu. Zbývajících pár stovek dolarů na mém úctě není na velmi drahé australské poměry částka, za kterou by se dalo přežít delší dobu. Události na Fiji o týden dřív mou finanční situaci jen přihoršily.
Útěk z Venezuely a příjezd do Kolumbie
1.4.2009 09:18:32
Nadiafna se prokazala jako vytecny organizator a vyjednavac. Byl to nezvyk sedet v cekarne a hlidat bagly, zatimco Narda (druha varianta jejiho jmena) zjistovala odjezdy spoju do Caracasu a prubezne taktickym vyjednavanim srazela cenu jizdy soukromym autem, jejichz ridici se hala jen hemzila a jeden pres druheho verbovali rozespaly dav cekajici na prvni ranni bus. Tomu rikam spravne ladena venezuelska emancipace, liboval jsem si.
Loučení s Brazílií
5.3.2009 07:58:21
26. prosince byl můj poslední den v Brazílii. Už několik dní jsem věděl, že bych měl pokračovat v cestě na sever, moje tříměsíční turistické víza mi skončily 20.září (zažádat o prodloužení na Policia Federal jsem zamířil klasicky poslední možný den), ale zkrátka nebylo jednoduché dát mému odjezdu z téhle země, která mi tak přirostla k srdci, konkrétní datum. Uvědomoval jsem si, že dokud nemám lístek v kapse, odjezd je jakási věc v mlžné budoucnosti, kterou jsem se nehodlal přespříliš deptat.
Bolívijská motlitba
12.2.2009 07:22:28
Už jste někdy cítili život tak intenzívně pulzovat vaším bytím, že jste se stali vodičem této vesmírné síly, drátem vysokého napětí tepající nesmrtelnou energii a z každého pórů vašeho těla stříkal oslňující proud fotonů, světla prozařujícího hmotu, avšak oči příjemné hladící...a všechny hráze myslí se protrhávají a ty se necháváš nést tímto proudem, nejdřív bojácně, ale i tento blok se bortí a odevzdáváš se řece s důvěrou, s vírou ve vyšší smysl mimo tvé chápání a ty cítíš a tudíž nepotřebuješ
Amazonský prales neboli Selva
4.2.2009 07:54:05
Hluk, vedro a prach Manaus uz me pomalu zacaly unavovat, stejne jako intenzivni nocni zivot v doprovodu Parise nebo Alexe, a proto jsem vic jak rad privital plan Raimunda, otce Neta a Lea, se kterymi prave bydlim pod stejnou strechou na predmesti hlavniho mesta Amazonie, stravit par dni v pralese. O Raimundovi jsem od kluku slysel mluvit co se zkusenosti v amazonskem pralese tyce, o jeho solitarnich expedicich a lovech. Sam Raimundo vypadal nenapadne: sedesatilety hubeny chlapik velmi klidneho a
Cesta lodí do Amazonie
16.12.2008 14:36:37
Z Belému do Manaus jsem se rozhodl cestovat lodí. Zdolat zhruba 1500km vzdálenost z hlavního města Para do hlavního města Amazonie, dvou tropických velikánů Brazílie, proti proudu Amazonky pětidenní plavbou mi připadalo jako unikátní příležitost ke zkombinování odpočinku, četby a vychutnání pralesních panoramat. Co mě ve skutečnosti čekalo by se spíš dalo přirovnat k výcviku psychické odolnosti.
Brazílie - Paraiba: Joao Pessoa, město stromů a klidu
19.11.2008 07:32:16
Namáčknutý mezi státem Pernambuco a Rio Grande de Norte leží Paraiba, malý slunný státeček s nejvýchodněji položeným bodem jihoamerického kontinentu: Ponto do Seixas, který je podstatně blíž Senegalu než jihu Brazílie. Pobřeží Paraiba je ekonomicky činné, zatímco vnitrozemí je sužováno suchem do takové míry, že velká část obyvatel, která ho ještě neopustila žije v bídě.
Brazilie: Návrat do Porto de Galinhas a dojmy z Olindy
18.11.2008 07:54:44
Po mé krátké zastávce v Salvadoru jsem se opět po měsíci octl v Recife, industriálním centrem státu Pernambuco. 15 hodinová jízda busem se Salvadoru byla únava, ale 20ti minutová jízda nadzemním metrem z autobusáku do centra Recife plným lidí, které teplotou a humiditou vzduchu velmi připomínalo skleník, mi připadala stejně tak dlouhá.
Salvador, černé město Brazílie
12.11.2008 09:07:03
Po měsíci a půl v Rio de Janeiro, stráveném v "domácí" pohodičce hostelu Rio backpackers moje zlenivělá osoba konečně zbalila svoje dva bágly (poté co darovala a vyhodila pár věcí, aby se vůbec daly zavřít) a vyrazila na letiště. Po dvou hodinách v limbu (poslední rozlučková noc v Riu mi nedala možnost spánku), který přerušilo jen servírování mini sendviče, který by nebyl k nalezení ani u Popiho, jsem se vytrmácel z letounu na letišti v Salvadoru ve značně unaveném stavu.
Rio de Janeiro - první dojmy z Brazílie
28.10.2008 12:52:18
No a tak jsem tady, tisíce kilometrů od rodné hroudy. Vlastně už víc jak měsíc! Relativita času je nějakým zvláštním způsobem akcentuována na cestách, bez pohodlí domova. Přistál jsem v Riu de Janeiru 20. září, po jednodenní zastávce v Dublinu, kde jsem navštívil slovenské kamarády a bývalé kolegy z Microsoftu, ale naše zemička mi už připadá jako vzdálená vzpomínka. Rio je hlavní město státu v jižní části Brazílie, který nese stejné jméno.
Plenér Orlické hory srpen 2008
5.9.2008 21:33:17
Přijeli jsme s Pavlem o den dřív než ostatní spolubojovníci, což nám umožnilo rekognozkovat terén, dvakrát zmoknout a namalovat dvě první skicy, které jsem se zdravou dávkou sebekritiky za dva dny přemaloval.
Jak jsem se rozhodl stát se dočasně bezdomovcem
13.8.2008 18:00:29
Zatímco v hlavě zpracovávám dilema, které cestopisy a střepy mé minulosti mohu vám, drahým čtenářům a kritikům, zveřejnit k pobavení, rozhodl jsem se podělit se s vámi o mé poslední zásadní rozhodnutí. Kdo mě zná osobně ví, že vážné rozhodnutí typu kde budu bydlet, jak se budu živit nebo jak mám investovat, mi většinou zaberou něco málo přes minutu. Přislo to někdy minulý týden, přejímaje nad vývojem cen nemovitostí v ČR, jsem si řekl:
