Jan Kašparec se narodil v Prostějově na velikonoční pátek 13.dubna 1979. Vyrůstal na předměstí Olomouce a většinu jeho volného času trávil v přírodě, kterou měl na dosah za humny, a se kterou si vytvořil silné pouto, které trvá dodnes.
Pár týdnů po dovršení svých devatenáctých narozenin odjel do Francie, kde strávil vetšinu z nastávajících pěti let a zažil největší dobrodružství svého mládí. V tomto období také pobýval půl roku v západní Africe a několik měsíců v Jižní Americe, konkrétně Francouzské Guyně a o pár let později navštívil Argentinu, Uruguay a Paraguay. V létě 2008 se vrátil z pracovního pobytu v Irsku, ale na podzim se chystá na svou první cestu kolem světa, počínajíc půl rokem v Jižní Americe, následovně navštíví Nový Zéland, Austrálii, Fiji, Malaysii, Thajsko, Indii a možná pár dalších. Účel jeho cesty je načerpat inspiraci. Nejdůležitější část zavazadla bude překvapivě stojan do plenéru a olejové barvy. Datum jeho návratu zatím není stanoven.
Ačkoliv nepochází z Prahy, cítí se tam doma a vlastní tam byt, kde většina jeho prací spatřila světlo světa.
"Můj největší zdroj inspirace je příroda, ke které chovám hlubokou úctu a lásku. Od malička jsem se toulal v Pomoraví za humny a každá bažina a zátoka v mých potulkách měla velmi konkrétní místo v mém srdci. Vnímal jsem přírodu trochu jinak než ostatní kluci z party, byl to můj věrný přítel a mistr. Když jsem o dvanáct let později seděl na špici pirogy a projížděl netknutým tropickým pralesem, tekly mi slzy nad tou krásou. Zárověň to byly slzy smutku nad lidskou bezohledností a sobectvím, která dokáže takovou nádheru převrátit v popel.""
Architektura mě oslovuje svými perspektivami v kombinacích úhlů hran a stěn a lámáním světla, obzvlášt v nočním nebo večerním osvětlení. Lidské tělo je pochopitelně nepostradatelná součást malby. Je to oblast, které chci do budoucna věnovat víc pozornosti.
Během léta 2008 jsem díky mému mistrovi Pavlu Šváchovi objevil vzrušení a obrovský přínos plenérové malby pro osobní růst v malbě. Rychlé dvouhodinové práce v terénu mě učí vnímat perspektivu, velikosti, vdálenosti, hloubky a barvy bez možnosti přílišného otálení. Plenér bude dominovat mou cestu kolem světa a já doufám, že stvořím hodně solidních spontánních maleb.
K malování si každý najde svoji cestu. Někdo k němu má sklony už od dětství a už ho nepustí. Já jsem od půlky základky na štetec nesáhl, měl jsem spoustu dalších zájmů a radši jsem trávil čas venku, nehledě na to, že po odjezdu do zahraničí na malování nebylo pomyšlení, vše se točilo okolo uplatnění v cizích podmínkách. Můj návrat k malování nastal v roce 2005 během studia v Paříži, kde jsem trávil dlouhé noci sám na kolejích a napadlo mě jít si koupit olejovky a začít tvořit. Od té doby jsem nepřestal malovat.
Část mé životní filozofie, kterou mě naučily pohlavky a kopance od života- tak zatraceně tvrdohlavý a slepý jsem býval, než jsem začal chápat...
- Náhody, štestí, nespravedlnost a další oblíbené výmluvy a “obhajovací techniky” jsou čistě lidský výmysl. Všichni jsme svrchovaní dirigenti našich životů a sami si buď vědomě nebo slepě volíme každý krok který činíme v jednom věčně trvajícím přítomném okamžiku.
- Jaký je náš největší dar a síla? Svoboda rozhodnutí!
- Jaký je účel života? Vzpomenout si a znovu nalézt radost ze které všichni pocházíme.
- Dnešní svět je pouhým odrazem našich myslí. Chceš ho udělat lepším? Cesta vede pouze skrz nalezení a žití svého pravého já.
- Nesuď! Nikdy neznáš všechny okolnosti.
- Tvoříme náš svět způsobem jakým myslíme. Můžeme si vybrat a mít ho plný světla nebo utrpení. Nerozhodují o tom životní události, ale způsob, jakým je vnímáme.
- Ticho je řečí Boha.
- Hlas v naší hlavě nemá nic společného s naší pravou podstatou. Nauč se ho ztišit a nevěřit mu, protože žádná trvalá radost z něj neplyne. Ta leží za ním, v místě kde mysl mlčí.
- Nauč se milovat sám sebe, teprve poté můžeš milovat ostatní.